21. 12. 2015

Který měsíční kráter je největší?

Největší stopa po dopadu planetky na Měsíc není kráter, ale impaktní pánev, což je název pro opravdu velké krátery s průměrem přesahujícím několik stovek kilometrů. Tak velké pozůstatky po dopadu planetek totiž mají průměr mnohonásobně větší než hloubku. Odtud vhodnější název pánev

Největší impaktní pánev na Měsíci je Jižní pól–Aitken. Pojmenování vychází z útvarů, které se nacházejí na okrajích pánve: kráter Aitken a jižní pól Měsíce. Tato pánev má neuvěřitelný průměr 2 500 kilometrů (téměř dvě třetiny průměru celého Měsíce!) a hloubku jen asi 13 kilometrů. Ze Země ale tuto velkou pánev nikdy neuvidíme. Nachází se totiž na odvrácené straně Měsíce. Existenci této struktury geologové tušili už v 60. letech minulého století. Definitivně ji však potvrdila až data z americké sondy Clementine v roce 1994.


Topografická mapa Měsíce vycentrovaná na střed pánve Jižní pól-Aitken. Credit: NASA/Goddard

21. 11. 2015

Plejády a Helloween

Náhoda zařídila, že v městě zvaném Nazca (to je to místo tajemných obrazců a nápisů Greenpeace), jsme byli zrovna v době Helóvínu. Vlastně jsme to ani netušili. Seděli jsme spokojeně v kavárně, popíjeli kávu a pucovali jeden zákusek za druhým, když v tom se číšník převlíkl do lesklého hábitu a kdesi z kuchyně vytáhl gigantický kornout s miliardou miniaturních bonbónů. A pak to začalo. Málem jsem se utopil v kávě a zadusil zákuskem, když se z ničeho nic za mými zády vyrojilo asi tisíc přestrojených dětí, které pokřikovaly Chélovín! Chélovín! Chélovín! Batmani a Batmanky, Spidermani, lesní víly, princezny s tykadlama, Hobiti... Prostě dokonalá hollywoodská sebranka. 
Tahle scéna se opakovala ještě několikrát. Řekli jsme si, že je to asi tím, že sedíme v jedné z mála místních kaváren a děti sem v doprovodu rodičů prostě každý rok naklušou. Inu, číšník v lesklém hábitu je asi proslulý. A tak bylo na čase opusti lokál a vyrazit ven. 
Oblohu ovšem během naší kávy a třiceti zákusků někdo natřel křiklavými barvami, takže jsme vytáhli foťáky a začali pobíhat po městě. Mezitím se ale setmělo a Chélovín se rozjel naplno. Naše teorie, že Batmani se odhodlali okupovat pouze kavárnu, byla tedy mylná. Byli všude. V lékárnách, v samoobsluhách, na ulicích, v kašně, na náměstí. 
Davy malých Batmanů jsem nefotil. Bál jsem se, že mě lesní víly zaklejou a Spidermani svážou. A taky jsem měl obavy, že po mně budou chtít bonbóny a já měl v tu chvíli v kapse jenom dva, a ještě tomu z koky. Fotky z toho večera ale přece jen mám. Třeba tuto s hvězdnou zastávkou, která vlastně tak trochu naznačuje původ Helloweenu. Ten totiž nejspíš souvisí s Plejádami, skupinkou hvězd, kterým Keltové připisovali zvláštní moc. Věřili, že v tu noc, kdy Plejády úderem půlnoci dospěly do nejvyššího bodu své dráhy po obloze, ožívaly duše zemřelých. Tak vznikl svátek zvaný Samtain, ze kterého pravděpodobně vznikl i Helloween. Je tedy jen dobře, že kolem půlnoci už jsme seděli v korábu Cruz del Sur a mířili do pustých a neobydlených končin Peru. Pryč od Batmanů a lesních víl. 


Canon EOS 60D, Sigma 17–50 mm 
© Pavel Gabzdyl

19. 10. 2015

Proč bylo letošní zatmění Měsíce tak tmavé?

Viděli jste letošní úplné zatmění Měsíce? A zdál se vám zatmělý Měsíc o poznání tmavší než při jiných zatměních? Pak pro vás mám příjemnou zprávu. Váš zrak a paměť fungují skvěle! Z naměřených hodnot totiž vyplývá, že zatmělý Měsíc byl letos asi o 30 procent slabší než jindy. Co za tím vězí?

Na úplných zatměních Měsíce je skvělé, že každé je trochu jiné. Každé je originální, jedinečné. Vzhled zatmělého Měsíce totiž ovlivňuje celá řada faktorů. Předně je to samotná geometrie měsíčního zatmění. Záleží totiž na tom, do jaké míry se Měsíc ponoří do plného zemského stínu, který je 2,5krát větší než měsíční disk. Ne pokaždé tedy měsíční disk projde přímo středem plného zemského stínu, což byl i případ zářijového zatmění.

I v případě naprosto stejné geometrie zatmění ovšem rozeznáme v jejich podobách výrazné rozdíly. Ty má na svědomí především momentální stav zemské atmosféry. Proč? Kdyby naše planeta neměla atmosféru, vrhala by temný stín, ve kterém by disk našeho souputníka zcela zmizel. Země je však obklopena rozsáhlou atmosférou, ve které se sluneční paprsky rozptylují a dostávají se i do plného stínu.

Pokud je zemská stratosféra například plná aerosolů síry ze silných vulkanických erupcí, je procházející sluneční světlo atmosférou částečně pohlceno a Měsíc při zatmění výrazně ztmavne. A to byl i případ letošního zářijového zatmění. Ztmavnutí zatmělého Měsíce totiž způsobil prach chilské sopky Calbuco, která explodovala letos v dubnu. Oblak prachu se rozšířil do zemské stratosféry a vytvořil tak jakýsi filtr, který částečně zastínil i sluneční svit dopadající na zemský povrch. Podle klimatologa Richarda Keena z Univerzity v Coloradu vedlo toto snížení průzračnosti stratosféry dokonce ke snížení teploty o 0,04 °C. Efekt tohoto drobného “globálního ochlazení” byl ovšem zcela přehlušen jinými jevy.


Exploze sopky Cabulco v dubnu 2015. Foto: Getty Images

I když efekty způsobené prachem ze sopky Calbuco jsou v porovnání s tím, co v minulosti v zemské atmosféře napáchaly jiné vulkány (např. Krakatau v roce 1883 nebo Pinatubo v roce 1991), přesto chilská sopka dokázala svým prachem zkrášlit letošní zatmění a připravit tak všem pozorovatelům o krapet zajímavější podívanou než při jiných zatměních.


Úplné zatmění Měsíce z 28. září 2015. Foto: Pavel Karas, Hvězdárna a planetárium Brno.

26. 9. 2015

Vše, co potřebujete vědět o zatmění Měsíce 28. září 2015


1. Kdy se zatmění odehraje?

V pondělí 28. září ráno, čili v noci z neděle na pondělí. Nebojte, v pondělí je státní svátek, takže to dospíte. Zatmění se rozehraje pár minut po třetí hodině ranní nad jihozápadním obzorem, kdy od levého horního okraje začne kotouč našeho nejbližšího vesmírného souseda okusovat plný zemský stín, který ho před čtvrt na pět zcela pohltí. V plném zemském stínu se bude Měsíc nacházet 1 hodinu 12 minut. Úplné zatmění skončí před půl šestou a částečné až před půl sedmou ráno. Tou dobou už bude Měsíc jen 15° nad obzorem.


2. Kdy nastane příští zatmění Měsíce?

Nejbližší částečné Měsíce u nás nastane 7. srpna 2017. To ovšem bude jen částečné. Příští úplné zatmění Měsíce bude u nás pozorovatelné až 27. července 2018.

3. Jak to bude vypadat?

Fakt dobře. Měsíční úplněk nejprve bude ukrajovat plný zemský stín. Nejhezčí to bude, až Měsíc zcela vstoupí do plného zemského stínu. V tu dobu totiž nejen znatelně poklesne jeho jas, ale taky se zbarví do červenohněda.

4. Co má letošní zatmění společného se superúplňkem?

Jen to, že letošní úplné zatmění Měsíce se trefilo do doby, kdy je k nám Měsíc nejblíže, takže z toho máme "superúplňkové zatmění". Naposledy se něco podobného přihodilo v roce 1982. Příští taková shoda nastane až v roce 2033. A co to znamená? Skoro nic, jen že zatmělý Měsíc bude o chlup větší než jindy a bude se o něm o kapku víc psát. 

5. Jak se na zatmění dívat?

Stačí i očima, lepší to ale bude s dalekohledem. Pokud možno na stativu.

6. Co může zatmění překazit?

Počasí, případně destrukce Měsíce nebo Země. Destrukci Měsíce nebo Země neočekáváme, špatné počasí ano. Nebo taky zatmění prostě zaspíte.

7. Kde se o zatměních dozvím víc?

Třeba na webu Prohlídka Měsíce nebo v parádní knize Petra Horálka Tajemná zatmění.


Minulá a příští "superúplňková" zatmění. 
Infografika: NASA's Goddard Shorts HD podcast

21. 7. 2015

Co je Theia?

Astronomové tak začali nazývat planetu pohybující se kolem Slunce, která se před asi 4,5 miliardami roků srazila s naší Zemí. Theia byla při této události zcela zničena a částečně i z jejího materiálu vznikl náš Měsíc. Jméno Theia (podle řecké mytologie byla matkou Měsíce) v této souvislosti poprvé použil anglický geochemik Alex Halliday v roce 2000. 


Vizualizace: Pavel Gabzdyl

21. 6. 2015

Ohňostroj místo Měsíce

V sobotu jsem se vzbudil o půl deváté. Večer. Prostě následky pásmové nemoci po cestě ze San Francisca. Kouknul jsem ven a viděl, že je jasno. V tom jsem si uvědomil, že zrovna ten večer se Měsíc potká s Venuší a Jupiterem. Dal jsem si snídani a vyrazil na Bílou horu v Brně. Kupodivu jsem tam nebyl sám. Na vršku si už své nádobíčko rozkládalo nejmíň šestfotografů. No jo, Měsíc - ten táhne, říkal jsem si. Po pár desítkách minut se ale na vršek Bílé hory přihrnuli další obdivovatelé večerní oblohy. Než se setmělo, byly jich tam desítky, možná stopadesát. Jemně se mi rozbušilo srdce. Tolik lidí se vydalo na vrch kopce, aby se koukli na Měsíc s planetami! Tak přece jen lidi zajímá vesmír a vůbec! Blížila se půl desátá a na vrchu už se krčily nejmíň dvě stovky lidí! A pak mi to všechno během půl minuty došlo. Měsíc zapadl za mrak, nad Špliberkem se objevily čtyři helikoptéry a začal ohňostroj Ignis Brunensis.


Canon EOS 5D Mark III, Sigma 50 mm 
© Pavel Gabzdyl


Canon EOS 5D Mark III, Sigma 50 mm 
© Pavel Gabzdyl

21. 5. 2015

Reset Měsíce

Už od roku 1974 víme, že v době před necelými čtyřmi miliardami roků došlo na Měsíci k velmi prudkému nárůstu tzv. impaktů, čili dopadů kosmických těles a že tyto dopady doslova “zresetovaly” měsíční povrch. Toto dramatické období vývoje našeho nejbližšího kosmického souseda je dnes označováno jako pozdní intenzivní bombardování.

Intenzita bombardování, kterému byl měsíční povrch při tomto náletu kosmických projektilů vystaven, vědcům doslova vyrazila dech! Navíc, pokud taková katastrofa postihla Měsíc, jistě neminula ani okolní kosmická tělesa, včetně Země. Důsledky bombardování musely být pro naši planetu dokonce ještě horší. Vždyť má mnohem rozlehlejší povrch a také na své vesmírné okolí působí větší gravitační silou než Měsíc, takže k sobě přitáhla více kosmických projektilů. Podle počtu a velikosti kráterů, které se z této doby zachovaly na povrchu Měsíce, již vědci odvodili, že tou dobou na Zemi vzniklo přes 22 tisíc kráterů o velikosti přes 20 kilometrů, zhruba čtyřicet gigantických impaktních pánví s průměrem kolem tisíce kilometrů a několik pánví, jejíchž průměr se pohyboval kolem pěti tisíc kilometrů. Kosmické projektily o velikosti planetek do pozemského povrchu vyryly krátery doslova kontinentálních rozměrů!

Stopy po éře pozdního bombardování ovšem vědci nenacházejí pouze v horninách z Měsíce a ze Země, ale také z meteoritů, jež pocházejí z hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. A podobný příběh vyprávějí i meteority původem z Marsu. Meteorit Alan Hills 84001, který pochází ze silně kráterované oblasti na Marsu, ukázal, že před 3 920 miliony lety došlo i na červené planetě k prudkému nárůstu kosmického bombardování.


Stáří obřích impaktních pánví jakými jsou Argyre (1 800 km) a Hellas (2 300 km) na Marsu nebo Caloris (1 550 km) na Merkuru sice ještě neznáme, ale s velkou pravděpodobností všechny vznikly v jedné době. V době pozdního intenzivního bombardování. Kompozice: Pavel Gabzdyl.

23. 4. 2015

Co je to popelavý svit?

Jako popelavý svit označujeme slabý přísvit viditelný na Sluncem neosvětlené části Měsíce. Má ho na svědomí sluneční světlo odražené k Měsíci od Země. O tom, jak je popelavý svit vidět, rozhoduje především fáze Měsíce. Čím tenčí Měsíc je, tím nápadněji se popelavý svit jeví, protože o to víc na Měsíc Země svítí. Při pohledu z Měsíce má totiž Země přesně opačnou fázi jakou Měsíc. Takže čím blíže je Měsíc novu, tím blíže je Země (při pohledu z Měsíce) k úplňku. 

Svou roli na intenzitě popelavého svitu sehrává i to, jaká část zemské polokoule je k Měsíci zrovna natočena. Pevnina totiž odráží více světla než oceány. Opravdu!


Kresba: Jeremy Popp.

19. 3. 2015

Sedmero otázek k zatmění Slunce

V pátek 20. března 2015 prolétne nad Českou republikou kus měsíční stínu a její obyvatelé tak budou moci pozorovat částečné zatmění Slunce. Jak si ho nejlépe užít? Tady je pár rad:

1. Jak se dívat? Bacha na oči! Dívat se na Slunce není příjemné a neprosívá to ani vaši dobré náladě a už vůbec ne vašemu zraku. Pokud si budete chtít zatmění užít, použijte speciální sluneční brýle nebo kus svářečského skla. S obyčejnými slunečními brýlemi sice budete vypadat skvěle, ale při zatmění vám to nebude nic platné.

2. Kdy se dívat? Zatmění začíná přibližně v 9:37 a končí v 11:58. Pokud chcete vidět jen to nejlepší, podívejte se okolo 10:45, kdy bude Měsícem ukrojen největší kus Slunce. Pokud tou dobou budete zrovna řídit auto, dojeďte třeba k nejbližší benzínce, dejte si kafe a pár minut si zatmění užívejte. 

3. Co může sledování zatmění pokazit? Odkud není vidět Slunce, není vidět ani jeho částečné zatmění. Vyhledejte si proto místo se slušným výhledem, ať pak na poslední chvíli zmateně nepobíháte po ulicích. Pokud se přižene oblačnost, budou mít smůlu všichni.

4. Bude to pěkné? Jasně, ale nalijme si čistého vína. Částečné zatmění, které zítra proběhne nad Českou republikou, je jen chabě slabým odvarem zatmění úplného. Úplné zatmění je úplně jiná liga! Nejbližší úplné zatmění Slunce u nás proběhne 7. října 2135. Ne, to není překlep.

5. Kdy budeme mít další šanci? Pokud zůstanete v naši malé vlasti, uvidíte příští částečné zatmění až 10. června 2021. Při něm ale Měsíc ukrojí jen asi 17 procent slunečního průměru (zítra to bude 73 %). 

6. Bude odněkud zítřejší zatmění viditelné jako úplné? Ano. Z pevniny se jako úplné bude jevit například z Faerských ostrovů nebo na Špicberkách. Zbytek lovců bude na úkaz číhat z lodí v Severním moři. 

7. Není lepší sedět doma nebo v kanclu a zatmění sledovat na netu? Na to zapomeňte. Na dobrých živých přenosech nebo na fotkách sice bude zatmění možná vypadat líp než ve skutečnosti, ale nic nenahradí skutečný prožitek pod skutečným nebem. Navíc si užijete všeobecnou paniku nebo veselí. 



Naposledy se u nás částečné zatmění Slunce odehrálo 4. ledna 2011. Přes zatmělý sluneční kotouč sice tenkrát chodila rozverná oblačnost, ale většina těch, kteří jej chtěli vidět, jej nakonec opravdu viděli. © Pavel Gabzdyl

8. 2. 2015

Růžový Měsíc nad Brnem

Skoro deset tisíc fajsbůkových lajků, desítky dotazů a jeden překlep. To vše mě přinutilo, abych prohodil pár řádků o tom, jak vznikl snímek růžového Měsíce, který zvolna opouští obzor a škrábe se nad brněnský vrch Hády. 

Měsíc se vás neptá, jestli se vám zrovna nechce. Nezajímá ho, že jste se právě po dvou hodinách konečně rozhodli odskočit na malou, že na střeše to klouže jako na mistrovství světa v ledním hokeji a že kvůli němu zmeškáte večeři s půvabnou slečnou. Zkrátka, pokud chcete Měsíc vyfotit zrovna ve chvíli, kdy se plíží nad váš důvěrně známý obzor, není čas na žádné “potom” nebo “až”. 

Oblečete si bundu, panicky se začnete shánět po vybavení, které jste během dne rozpůjčovali a vyrazíte na střechu a… doufáte. Doufáte, že se nezatáhne a že baterka ve vašem foťáku vydrží. A hlavně doufáte, že si azimut i čas východu Měsíce pamatujete správně a že tím pádem nebudete na střeše mrznout jako idiot další hodinu, což by zaručeně vedlo k tomu, že slečně, která na vás v tu chvíli čeká v restauraci, dojde trpělivost.

Měsíc a počasí neznají kompromisy. Během jednoho roku zvládne “skoroúplňkový” Měsíc nanejvýš tak dvacet východů, při kterých lze obstojně chytit  i okolí. Když ale k tomu přidáte vrtochy počasí, zbudou vám tak tři, možná čtyři příležitosti. Při jedné z nich pak Měsíc při svém východu nemusí zrůžovět a při další se třeba jeden osamělý mrak nasune právě na místo, kde jeho východ probíhá. Příležitostí je málo a je jen na nás, jestli ji využijeme nebo si raději v klidu dopijeme kafe. 

V úterý, 3. února 2015, sedm hodin před úplňkem, jsem tu příležitost využil. První snímek zrudlého souseda vykukujícího nad obzor jsem s pomocí našlapaného foťáku Canon EOS 5D Mark III a slušného objektivu Canon 70-200 mm f/4 IS USM pořídil v 16:59. Pak už bylo jen potřeba dobře ustavit stativ a s pomocí dálkové spouště cvakat. Cvakal jsem každých šest sekund. Po necelé půlhodině jsem nasbíral něco přes dvě stovky snímků, které jsem mírně upravil, vybral, promazal a složil. To je celé. Dvě hodiny práce a tři roky čekání na příležitost. 


Finální kompozice složených snímků.


Kompletní, neupravená sada nasnímaných záběrů vycházejícího Měsíce.

7. 1. 2015

Měsíc s Jupiterem

Zimní úplňkové noci jsou prostě skvělé. Hvězdáři to sice mohou rovnou zabalit, protože na přesvětleném nebi skomírá jen pár hvězd, ale fotografové mají žně. Za zimních nocí se totiž Měsíc poblíž úplňku pohybuje těmi souhvězdími zvěrokruhu, která u nás vystupují nejvýš nad obzor. Když se k tomu přidá podpultová sněhová přikrývka, je o snímek, který připomíná spíš polední náladu, dobře postaráno.



Canon EOS 5D Mark III, Canon 14 mm, f8, ISO 650, 10 sec
© Pavel Gabzdyl