15. 11. 2011

Lov na měsíční srpek

Je to poměrně zvláštní „sportovní“ disciplína vyžadující velmi dobré načasování, skvělý výhled k obzoru, cvičený zrak, excelentní počasí a velkou dávku štěstí. Nejde o novou střeleckou soutěž, ale o vyhledávání co nejtenčího měsíčního srpku. Ten je k vidění jak na večerní obloze (po novu) tak na ranní obloze (před novem).

Měsíc, kterého dělí od novu asi 40 hodin, nejspíš za svůj život zahlédne většina lidí. Spatřit asi 30hodinový se podaří už jen málokomu a 20hodinový je výzvou i pro zkušené borce. Zahlédnout měsíční srpek tenký jako nit, kterého dělí od novu méně než dvacet hodin, je totiž výkon nesmírně obtížný. Není divu, vždyť jas takového srpku je tisíckrát menší než jas Měsíce v úplňku. Navíc musíme počítat s poměrně světlou oblohou a malou výškou nad obzorem, kde je obraz silně deformován a zeslabován přízemními vrstvami vzduchu.

  
Velmi tenký měsíční srpek se srpkem Venuše na ranní obloze. Foto: Chris Kotsiopoulos. Canon EOS 550D, SW ED 80, 5. 11. 2010, 6:37:36, Shutter Speed 1/125, Aperture Value 7,5, ISO 400, Focal Length 600,0 mm.

A kdo vlastně drží světový rekord v pozorování tenkého srpku bez dalekohledu? Je to Američan Stephen James O´Meara, o jehož neobvyklých pozorovacích schopnostech kolují celé legendy. Dvacátého května 1990 spatřil mladý měsíční srpek, kterého dělilo od novu pouhých 15 hodin a 7 minut! Svůj žebříček ovšem mají i čeští a slovenští lovci (tady). Nejlepší výkon (17 hodin po novu) od Pavla Pitharta z roku 1995 nebyl dosud žádným jiným krajanem překonán.

Zatím poslední umístění v žebříčku si zasloužil Karel Jedlička z Prahy. Ten v září letošního roku viděl srpek 30 h 45 min před novem. Pozorování není až tak zajímavé samotnou hodnotou stáří, jako jeho okolnostmi. Ostatně posuďte sami: „Dnes ráno jsem mezi obcemi Bochov a křižovatkou v sedle  Hvězda na silnici mezi Karlovými Vary a Lubencem pozoroval Měsíc před novem. Místo pozorování je však kuriózní – byl to autobus spoje Student Agency s odjezdem v 6:00 z Karlových Varů do Prahy. Taky jsem téměř nevěřil svým  očím, když jsem  při vyrušení během pokusu o usnutí naráz otevřel oči při nenadálém rušivém zvuku. Přímo proti mým očím se v okně za řidičem objevil uzounký srpeček přímo v mém zorném poli. Střídavě se mi ztrácel z dohledu za konstrukcí střechy autobusu podle toho, jak se silnice kroutí krajinou. Naposledy jsem ho zahlédl ze zmíněné křižovatky poblíž obce Vahaneč. Silnice tam přechází přes hřeben mezi Doupovskými horami a Rakovnickou pahorkatinou. Dále jsem již Měsíc neviděl, silnice se za sedlem stáčí více k východu a klesá do údolí. Následně jsme potom sjeli do údolí do mlhy v níže položených oblastech.

Fotodokumentaci jsem bohužel  mohl provést pouze na mobilní telefon, to jsem s ohledem na světelné podmínky vzdal a pro fotoaparát bych musel do kufru. Nezdálo se mi vhodné nechat zastavit autobus, přeci jenom moje fyzická kondice není schopná čelit útoku plného autobusu."


Více o lovu na tenký měsíční srpek najdete tady.