19. 1. 2011

Namodralá měsíční tma

Velkolepé skalní útvary italských Dolomit, jejichž pojmenování vychází z názvu světlé horniny, z nichž jsou zdejší skály tvořeny, nabízejí úžasné pohledy nejen přes den, ale i za měsíčných nocí. Měsíční svit zde zvýrazňuje siluety bizarních skal natolik působivě, že si Dolomity dokonce vysloužily přezdívku „Bledé hory“. Čím to, že měsíční světlo dodává noční krajině tak zvláštní, téměř magický vzhled?


Noci přizdobené bledým měsíčním světlem dodávají půvab také proslulé mramorové hrobce Tádž Mahal v indické Agře. Není divu, že zde za úplňkových nocí probíhají pro obdivovatele z celého světa mimořádné noční prohlídky. Snímek: Pavel Gabzdyl (modrý nádech je dodán uměle).

Když se rozhlédnete po noční krajině, ve které neruší světla pouličních lamp a vše osvětluje pouze jasný Měsíc, možná získáte dojem, že je vše kolem vás zahaleno do namodralého svitu. Proto také filmaři používají při natáčení nočních scén speciální modré filtry a malíři přidávají do obrazů potemnělé krajiny více modré barvy. Znamená to snad, že je měsíční světlo modré? Ani náhodou! Musíme si uvědomit, že povrch Měsíce, který pouze odráží sluneční světlo je spíše tmavě šedý, podobně jako starší asfalt. Jako zářivě bílý se nám za jasných nocí jeví proto, že jeho svit ostře kontrastuje s okolní temnou oblohou.

Odkud se tedy namodralý přísvit noční krajiny bere? Kdybychom pořídili záběr potemnělé krajiny fotoaparátem, modrý nádech na výsledném snímku nebude. Modré zabarvení totiž není skutečné – hru barev v tomto případě obstarává zrakový vjem, který vzniká v našem mozku. Zkusme si tento jev popsat podrobněji. Sítnice našich očí jsou vybaveny dvěma druhy buněk citlivých na světlo – tyčinkami a čípky. Čípky, které využíváme ve dne, nám dovolují vidět barevně, ovšem tyčinky umožňující vidět při slabém osvětlení nám barevné vidění poskytnout nedokážou. Citlivost tyčinek ale není pro všechny barvy světla stejná – nejvíce reagují na modré světlo. Tohoto jevu si už koncem 19. století všiml český fyziolog a anatom Jan Evangelista Purkyně, který při svých častých večerních procházkách pozoroval, jak se po západu Slunce mění barva květů. Červené růže ztmavnou, žluté pampelišky vyblednou a modře zabarvené chrpy zesvětlají. Tento tzv. Purkyňův efekt způsobuje, že modré objekty vnímáme za slabého osvětlení jasněji.

Kde se ale bere samotný namodralý odstín měsíčního světla, když v šeru barevně vidět nemůžeme? Podle několika fyziologů by to mohlo být způsobeno přetékáním silného podnětu na modré světlo z tyčinek do čípků, které zaznamenávají modrou barvu. Přesnou odpověď ale zatím neznáme. Namodralé měsíční noci jsou tedy pouze naší iluzí, to však nic neubírá na jejich kouzlu!

1 komentář:

Hynek Medřický řekl(a)...

Teplota chromaticnosti svetla odrazeneho z povrchu mesice je 4000K prevazuji tedy kratke vlnove delky (modra,fialova) skotopicke videni

Okomentovat