15. 11. 2011

Lov na měsíční srpek

Je to poměrně zvláštní „sportovní“ disciplína vyžadující velmi dobré načasování, skvělý výhled k obzoru, cvičený zrak, excelentní počasí a velkou dávku štěstí. Nejde o novou střeleckou soutěž, ale o vyhledávání co nejtenčího měsíčního srpku. Ten je k vidění jak na večerní obloze (po novu) tak na ranní obloze (před novem).

Měsíc, kterého dělí od novu asi 40 hodin, nejspíš za svůj život zahlédne většina lidí. Spatřit asi 30hodinový se podaří už jen málokomu a 20hodinový je výzvou i pro zkušené borce. Zahlédnout měsíční srpek tenký jako nit, kterého dělí od novu méně než dvacet hodin, je totiž výkon nesmírně obtížný. Není divu, vždyť jas takového srpku je tisíckrát menší než jas Měsíce v úplňku. Navíc musíme počítat s poměrně světlou oblohou a malou výškou nad obzorem, kde je obraz silně deformován a zeslabován přízemními vrstvami vzduchu.

  
Velmi tenký měsíční srpek se srpkem Venuše na ranní obloze. Foto: Chris Kotsiopoulos. Canon EOS 550D, SW ED 80, 5. 11. 2010, 6:37:36, Shutter Speed 1/125, Aperture Value 7,5, ISO 400, Focal Length 600,0 mm.

A kdo vlastně drží světový rekord v pozorování tenkého srpku bez dalekohledu? Je to Američan Stephen James O´Meara, o jehož neobvyklých pozorovacích schopnostech kolují celé legendy. Dvacátého května 1990 spatřil mladý měsíční srpek, kterého dělilo od novu pouhých 15 hodin a 7 minut! Svůj žebříček ovšem mají i čeští a slovenští lovci (tady). Nejlepší výkon (17 hodin po novu) od Pavla Pitharta z roku 1995 nebyl dosud žádným jiným krajanem překonán.

Zatím poslední umístění v žebříčku si zasloužil Karel Jedlička z Prahy. Ten v září letošního roku viděl srpek 30 h 45 min před novem. Pozorování není až tak zajímavé samotnou hodnotou stáří, jako jeho okolnostmi. Ostatně posuďte sami: „Dnes ráno jsem mezi obcemi Bochov a křižovatkou v sedle  Hvězda na silnici mezi Karlovými Vary a Lubencem pozoroval Měsíc před novem. Místo pozorování je však kuriózní – byl to autobus spoje Student Agency s odjezdem v 6:00 z Karlových Varů do Prahy. Taky jsem téměř nevěřil svým  očím, když jsem  při vyrušení během pokusu o usnutí naráz otevřel oči při nenadálém rušivém zvuku. Přímo proti mým očím se v okně za řidičem objevil uzounký srpeček přímo v mém zorném poli. Střídavě se mi ztrácel z dohledu za konstrukcí střechy autobusu podle toho, jak se silnice kroutí krajinou. Naposledy jsem ho zahlédl ze zmíněné křižovatky poblíž obce Vahaneč. Silnice tam přechází přes hřeben mezi Doupovskými horami a Rakovnickou pahorkatinou. Dále jsem již Měsíc neviděl, silnice se za sedlem stáčí více k východu a klesá do údolí. Následně jsme potom sjeli do údolí do mlhy v níže položených oblastech.

Fotodokumentaci jsem bohužel  mohl provést pouze na mobilní telefon, to jsem s ohledem na světelné podmínky vzdal a pro fotoaparát bych musel do kufru. Nezdálo se mi vhodné nechat zastavit autobus, přeci jenom moje fyzická kondice není schopná čelit útoku plného autobusu."


Více o lovu na tenký měsíční srpek najdete tady.

27. 8. 2011

Nejdokonalejší fotografická mapa Měsíce všech dob

Pokud zavítáte na návštěvu k fandovi astronomie do jeho pozorovatelny, nebo když se rozhlédnete po interiérech hvězdáren, zpravidla na stěnách objevíte nějaký ten zarámovaný obraz Měsíce. Většinou to bývají kreslené mapy od Karla Anděla či Antonína Rükla nebo fotografická mapa složená ze snímků pořízených proslulým 91cm refraktorem na Lickově observatoři. I když tyto mapy mají své nepopsatelné kouzlo, nejspíš je brzy začne nahrazovat nová digitální mapa.

Příběh této mapy začal už 18. června 2009, kdy se na cestu k Měsíci vydala americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), která je nejlépe vybaveným automatem, jaký se kdy k Měsíci vydal. Úspěšným zakotvením sondy na lunární oběžné dráze se tak začala psát jedna z nejpřevratnějších etap mapování jeho povrchu. Nyní její výsledky přináší radost i všem pozorovatelům Měsíce.

Kromě řady jiných přístrojů nese tato sonda na své palubě i zařízení, které je modifikovanou verzí kamerového systému ze sondy Mars Reconnaissance Orbiter. To, co se osvědčilo u červené planety, nyní skvěle slouží u Měsíce. Nejvýkonnější kamera na palubě LRO využívá objektiv Cassegrainova typu s průměrem zrcadla 19,5 cm a efektivní ohniskovou délkou 700 mm. Takovým „dalekohledem“ by jistě nepohrdnul nejeden pozorovatelský fanda.

Je úžasné, kolik detailů lze na nové digitální mapě přivrácené strany Měsíce rozeznat! Takto například vypadá pohled na dno kráteru Plato. Credit: NASA/GSFC/Arizona State University.

Snímky z nejvýkonnější kamery celé sady (NAC – Narrow Angle Camera), které umožňují na Měsíci rozlišit až půlmetrové podrobnosti, již mnohokrát obletěly svět. Nejprve o prázdninách roku 2009, kdy u příležitosti 50. výročí prvního přistání člověka na Měsíci, byly publikovány snímky míst přistání jednotlivých lunárních výprav. K rozčarování některých zastánců konspiračních teorií na nich šlo rozeznat nejen zbytky lunárních modulů, ale také jednotlivé přístroje instalované astronauty na měsíčním povrchu včetně jejich stop! Tyto proslulé snímky jsou však jen špičkou ledovce obrovského množství dat, které kamera poskytuje. Tisíce měsíčních útvarů už kamera nasnímala v detailech, jaké geologům způsobují doslova závratě. V mnoha případech se totiž vědci mohou cítit, jakoby ochutnávali jablka ze stromu, který dosud zahlédli pouze někde v dálce na horizontu.

Kromě výkonné kamery NAC a podpůrné kamery SCS (Sequence and Compressor System) z paluby LRO shlíží na měsíční povrch i kamera Wide Angle Camera (WAC), která poskytuje snímky v sedmi barvách (ve vlnových délkách od 315 do 680 nm) s rozlišením 100 metrů na pixel. Během posledního měsíce roku 2010 naplánoval vědecký tým mise dva týdny trvající snímkování, během něhož byly pořízeny záběry kompletního povrchu Měsíce a to za stejného slunečního osvětlení (55 až 70°). Tak vznikla naprosto unikátní 560 magapixelová měsíční mapa, která ukazuje povrch našeho souputníka zhruba v desetinásobně lepším rozlišení, než jaké se nám nabízí při teleskopickém pozorování Měsíce ze Země!


Kromě fotografické mapy přivrácené strany, lze tady získat i pohledy na obě měsíční polokoule, odstupňované po 60°.  Credit: NASA/GSFC/Arizona State University.

Není pochyb o tom, že sada snímků a map ze sondy Lunar Recconaisace Orbiter definitvně ukončuje analogovou éru mapování Měsíce. Americký lunární nadšenec a autor řady zajímavých textů o Měsíci Charles A. Wood ve svém článku o nových mapách ze sondy LRO dokonce polemizuje nad tím, zda tyto úžasné mapy neoznačují konec pozorovací éry Měsíce. Odpověď zní ano i ne. Je jisté, že pozorovatel ze Země již žádné zajímavé měsíční detaily neobjeví, na druhou stranu se však může stát svědkem něčeho neočekávaného – třeba záblesku způsobeného drobným impaktem.

Jsem si jistý, že zážitky z vlastního prohlížení a poznávání měsíčního světa, nová data ze sondy LRO ohrozit nemohou. Naopak, alespoň tak budou mít nadšenci lunárních prohlídek k dispozici další užitečné pomocníky! A nakonec to nejdůležitější – mapu přivrácené strany Měsíce si můžete prohlédnout na této stránce, kde lze celý soubor stáhnout, vytisknout a posléze pověsit na za zeď vaší pozorovatelny.

Použitá literatura a odkazy: 
Charles Wood: The Best Lunar Map So Far. – Sky and Telescope, June 2011. 
Antonín Rükl: Příběh měsíčních map. – Astropis 3/2003.

12. 6. 2011

Blíží se zajímavé úplné zatmění Měsíce

Ve středu 15. června v pozdních večerních hodinách nastane úplné zatmění Měsíce, které v České republice spatříme nízko nad jihovýchodním obzorem. Fáze úplného zatmění se odehraje mezi 21:22 a 23:02 letního času. Půjde o páté nejdelší zatmění Měsíce ve 21. století a jedno z nejzajímavějších v nadcházejících dekádách!


Částečná fáze zatmění nastane již ve 20:22 letního času. Měsíc přitom při pozorování z České republiky začne vycházet nad obzor krátce po 21. hodině, takže po jeho východu už bude z velké části ukrojen plným zemským stínem. Maximální fázi zatmění můžeme očekávat ve 22 hodin 13 minut. Vzhledem k tomu, že Měsíc tentokrát projde přímo středem zemského stínu, půjde o poměrně dlouhé zatmění – v plném zemském stínu se měsíční kotouč ocitne na téměř 101 minut.


Barevné mapky oblohy v plném rozlišení (1024x768 px; 72 dpi) z webu astro.cz si můžete stáhnout ZDE.

V době úplného zatmění uvidíme měsíční kotouč 7,5° nad obzorem v souhvězdí Hadonoše a na západ od něj rozeznáme jasnou hvězdu Antares ze souhvězdí Štíra. Zatmělý Měsíc se tak bude nacházet blízko nejjasnějších částí Mléčné dráhy. Lze tedy očekávat, že červnové zatmění bude nesmírně fotogenické, protože tato část nebe je bohatá na jasné hvězdokupy a mlhoviny. Celou podívanou doplní také planeta Saturn, která se v době maximální fáze zatmění bude nacházet méně než půl stupně od jasné hvězdy Gamma Vir.


Islandský vulkán Grímsvötn [čti Grimsvet] explodoval večer 21. května letošního roku. I když prvotní exploze byla zhruba desetkrát silnější než loňský výbuch vulkánu Eyjafjallajökull, nakonec netransportovala do ovzduší takové množství jemného materiálu, jako její nechvalně proslulý soused. Foto: EPA/Egill Adalsteinsson.

Nadcházející zatmění bude zajímavé především při své maximální fázi, kdy projde středem plného zemského stínu. Poblíž středu měsíčního kotouče proto možná i bez dalekohledu rozeznáme temný terč nejtmavší části zemského stínu. Nádech nepředvídané podívané propůjčí tomuto zatmění i nedávný výbuch islandského vulkánu Grímsvötn. Aktuální stav zemské atmosféry a tudíž i prach ze silných sopečných výbuchů, je totiž hlavním režisérem vzhledu zatmělého Měsíce (více ZDE). Pokud by se vulkanický popel z islandského vulkánu skutečně na červnovém zatmění projevil, měli bychom v závěru úplného zatmění sledovat tmavě hnědý lem v severní části měsíčního disku.


V červnu transportovala do ovzduší množství vulkanického materiálu také chilská sopka Puyehue (více ZDE). Jestli se i činnost tohoto vulkánu projeví na vzhledu nadcházejícího zatmění, teprve uvidíme. Foto: AFP

Další příležitost spatřit zatmění Měsíce budeme mít již 10. prosince letošního roku. I když se bude jednat o zatmění úplné, z České republiky uvidíme pouze jeho částečnou fázi. Další úplné zatmění Měsíce tak nastane nad naší republikou až 28. září 2015.

17. 3. 2011

V sobotu nastane výjimečně velký úplněk

Letošní březnový úplněk se bude svou velikostí na pozemské obloze skutečně lišit od jiných úplňkových měsíců. Neočekávejte ovšem na obloze nic zvláštního! Výjimečnost nastávajícího úplňku totiž ocení snad jen milovníci statistik a tabulkových údajů.

Za vše může souhra okolností, která se přihodí jen jednou za několik desítek let. V sobotu 19. března 2011 v 19 hodin SEČ nastane úplněk a již hodinu poté se dostane do tzv. přízemí. Měsíc totiž kolem naší planety obíhá po poměrně komplikované trajektorii, která se podobá mírně výstředné elipse. Z toho vyplývá, že náš souputník od nás není pořád stejně daleko, ale v průběhu každého oběhu se od nás víceméně pravidelně vzdaluje a přibližuje. Pokud se nachází nejblíže k Zemi – je v přízemí a jeho úhlový průměr je na obloze největší, pokud se nachází nejdále – je v odzemí a jeho úhlový průměr je na obloze nejmenší.

Náš kosmický souputník ale ve skutečnosti vykonává mnohem složitější tanec, a tak ani jednotlivá přízemí a odzemí si nejsou rovna. Zkrátka, ne v každém přízemí je k nám Měsíc stejně blízko a ne v každém odzemí je od nás Měsíc stejně daleko. A to je další výjimečnost letošního březnového úplňku! Přízemí, ve kterém se Měsíc 19. března 2011 ve 20 hodin SEČ ocitne, je totiž nejbližším přiblížením k Zemi (356 577 km) nejen za celý letošní rok, ale za posledních několik let. Naposledy k nám byl Měsíc blíž 12. prosince 2008 (356 567 km) a bude až 14. listopadu 2016 (356 511 km). Dodejme, že nejbližší přízemí za celé 21. století připadne až na 6. prosince 2052, kdy od nás bude Měsíc vzdálen 356 421 km. Souhra blízkého přízemí a doby úplňku tedy vykouzlila z březnového úplňku letošního roku největší úplňkový kotouč od 8. března 1993!


Velký úplňkový kotouč. Foto: P. Nikolakakos.

Stejně jako v úvodu článku je však potřeba pro jistotu i v jeho závěru připomenout, že jde jen o zajímavé tabulkové hodnoty. Výjimečnosti březnového úplňku si při pohledu očima rozhodně nevšimneme, vždyť rozdíl velikostí Měsíce v přízemí a odzemí na pozemské obloze je desetkrát menší než tloušťka našich nehtů pozorovaných ze vzdálenosti natažené paže!

K tématu:
NASA Science News: Super Full Moon
Prohlídka Měsíce: Iluze velkého Měsíce

19. 1. 2011

Namodralá měsíční tma

Velkolepé skalní útvary italských Dolomit, jejichž pojmenování vychází z názvu světlé horniny, z nichž jsou zdejší skály tvořeny, nabízejí úžasné pohledy nejen přes den, ale i za měsíčných nocí. Měsíční svit zde zvýrazňuje siluety bizarních skal natolik působivě, že si Dolomity dokonce vysloužily přezdívku „Bledé hory“. Čím to, že měsíční světlo dodává noční krajině tak zvláštní, téměř magický vzhled?


Noci přizdobené bledým měsíčním světlem dodávají půvab také proslulé mramorové hrobce Tádž Mahal v indické Agře. Není divu, že zde za úplňkových nocí probíhají pro obdivovatele z celého světa mimořádné noční prohlídky. Snímek: Pavel Gabzdyl (modrý nádech je dodán uměle).

Když se rozhlédnete po noční krajině, ve které neruší světla pouličních lamp a vše osvětluje pouze jasný Měsíc, možná získáte dojem, že je vše kolem vás zahaleno do namodralého svitu. Proto také filmaři používají při natáčení nočních scén speciální modré filtry a malíři přidávají do obrazů potemnělé krajiny více modré barvy. Znamená to snad, že je měsíční světlo modré? Ani náhodou! Musíme si uvědomit, že povrch Měsíce, který pouze odráží sluneční světlo je spíše tmavě šedý, podobně jako starší asfalt. Jako zářivě bílý se nám za jasných nocí jeví proto, že jeho svit ostře kontrastuje s okolní temnou oblohou.

Odkud se tedy namodralý přísvit noční krajiny bere? Kdybychom pořídili záběr potemnělé krajiny fotoaparátem, modrý nádech na výsledném snímku nebude. Modré zabarvení totiž není skutečné – hru barev v tomto případě obstarává zrakový vjem, který vzniká v našem mozku. Zkusme si tento jev popsat podrobněji. Sítnice našich očí jsou vybaveny dvěma druhy buněk citlivých na světlo – tyčinkami a čípky. Čípky, které využíváme ve dne, nám dovolují vidět barevně, ovšem tyčinky umožňující vidět při slabém osvětlení nám barevné vidění poskytnout nedokážou. Citlivost tyčinek ale není pro všechny barvy světla stejná – nejvíce reagují na modré světlo. Tohoto jevu si už koncem 19. století všiml český fyziolog a anatom Jan Evangelista Purkyně, který při svých častých večerních procházkách pozoroval, jak se po západu Slunce mění barva květů. Červené růže ztmavnou, žluté pampelišky vyblednou a modře zabarvené chrpy zesvětlají. Tento tzv. Purkyňův efekt způsobuje, že modré objekty vnímáme za slabého osvětlení jasněji.

Kde se ale bere samotný namodralý odstín měsíčního světla, když v šeru barevně vidět nemůžeme? Podle několika fyziologů by to mohlo být způsobeno přetékáním silného podnětu na modré světlo z tyčinek do čípků, které zaznamenávají modrou barvu. Přesnou odpověď ale zatím neznáme. Namodralé měsíční noci jsou tedy pouze naší iluzí, to však nic neubírá na jejich kouzlu!