Pokud zavítáte na návštěvu k fandovi astronomie do jeho pozorovatelny, nebo když se rozhlédnete po interiérech hvězdáren, zpravidla na stěnách objevíte nějaký ten zarámovaný obraz Měsíce. Většinou to bývají kreslené mapy od Karla Anděla či Antonína Rükla nebo fotografická mapa složená ze snímků pořízených proslulým 91cm refraktorem na Lickově observatoři. I když tyto mapy mají své nepopsatelné kouzlo, nejspíš je brzy začne nahrazovat nová digitální mapa.
Příběh této mapy začal už 18. června 2009, kdy se na cestu k Měsíci vydala americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), která je nejlépe vybaveným automatem, jaký se kdy k Měsíci vydal. Úspěšným zakotvením sondy na lunární oběžné dráze se tak začala psát jedna z nejpřevratnějších etap mapování jeho povrchu. Nyní její výsledky přináší radost i všem pozorovatelům Měsíce.
Kromě řady jiných přístrojů nese tato sonda na své palubě i zařízení, které je modifikovanou verzí kamerového systému ze sondy Mars Reconnaissance Orbiter. To, co se osvědčilo u červené planety, nyní skvěle slouží u Měsíce. Nejvýkonnější kamera na palubě LRO využívá objektiv Cassegrainova typu s průměrem zrcadla 19,5 cm a efektivní ohniskovou délkou 700 mm. Takovým „dalekohledem“ by jistě nepohrdnul nejeden pozorovatelský fanda.
Snímky z nejvýkonnější kamery celé sady (NAC – Narrow Angle Camera), které umožňují na Měsíci rozlišit až půlmetrové podrobnosti, již mnohokrát obletěly svět. Nejprve o prázdninách roku 2009, kdy u příležitosti 50. výročí prvního přistání člověka na Měsíci, byly publikovány snímky míst přistání jednotlivých lunárních výprav. K rozčarování některých zastánců konspiračních teorií na nich šlo rozeznat nejen zbytky lunárních modulů, ale také jednotlivé přístroje instalované astronauty na měsíčním povrchu včetně jejich stop! Tyto proslulé snímky jsou však jen špičkou ledovce obrovského množství dat, které kamera poskytuje. Tisíce měsíčních útvarů už kamera nasnímala v detailech, jaké geologům způsobují doslova závratě. V mnoha případech se totiž vědci mohou cítit, jakoby ochutnávali jablka ze stromu, který dosud zahlédli pouze někde v dálce na horizontu.
Kromě výkonné kamery NAC a podpůrné kamery SCS (Sequence and Compressor System) z paluby LRO shlíží na měsíční povrch i kamera Wide Angle Camera (WAC), která poskytuje snímky v sedmi barvách (ve vlnových délkách od 315 do 680 nm) s rozlišením 100 metrů na pixel. Během posledního měsíce roku 2010 naplánoval vědecký tým mise dva týdny trvající snímkování, během něhož byly pořízeny záběry kompletního povrchu Měsíce a to za stejného slunečního osvětlení (55 až 70°). Tak vznikla naprosto unikátní 560 magapixelová měsíční mapa, která ukazuje povrch našeho souputníka zhruba v desetinásobně lepším rozlišení, než jaké se nám nabízí při teleskopickém pozorování Měsíce ze Země!
Kromě fotografické mapy přivrácené strany, lze tady získat i pohledy na obě měsíční polokoule, odstupňované po 60°. Credit: NASA/GSFC/Arizona State University.
Není pochyb o tom, že sada snímků a map ze sondy Lunar Recconaisace Orbiter definitvně ukončuje analogovou éru mapování Měsíce. Americký lunární nadšenec a autor řady zajímavých textů o Měsíci Charles A. Wood ve svém článku o nových mapách ze sondy LRO dokonce polemizuje nad tím, zda tyto úžasné mapy neoznačují konec pozorovací éry Měsíce. Odpověď zní ano i ne. Je jisté, že pozorovatel ze Země již žádné zajímavé měsíční detaily neobjeví, na druhou stranu se však může stát svědkem něčeho neočekávaného – třeba záblesku způsobeného drobným impaktem.
Jsem si jistý, že zážitky z vlastního prohlížení a poznávání měsíčního světa, nová data ze sondy LRO ohrozit nemohou. Naopak, alespoň tak budou mít nadšenci lunárních prohlídek k dispozici další užitečné pomocníky! A nakonec to nejdůležitější – mapu přivrácené strany Měsíce si můžete prohlédnout na této stránce, kde lze celý soubor stáhnout, vytisknout a posléze pověsit na za zeď vaší pozorovatelny.
Použitá literatura a odkazy:
Charles Wood: The Best Lunar Map So Far. – Sky and Telescope, June 2011.
Antonín Rükl: Příběh měsíčních map. – Astropis 3/2003.
Příběh této mapy začal už 18. června 2009, kdy se na cestu k Měsíci vydala americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), která je nejlépe vybaveným automatem, jaký se kdy k Měsíci vydal. Úspěšným zakotvením sondy na lunární oběžné dráze se tak začala psát jedna z nejpřevratnějších etap mapování jeho povrchu. Nyní její výsledky přináší radost i všem pozorovatelům Měsíce.
Kromě řady jiných přístrojů nese tato sonda na své palubě i zařízení, které je modifikovanou verzí kamerového systému ze sondy Mars Reconnaissance Orbiter. To, co se osvědčilo u červené planety, nyní skvěle slouží u Měsíce. Nejvýkonnější kamera na palubě LRO využívá objektiv Cassegrainova typu s průměrem zrcadla 19,5 cm a efektivní ohniskovou délkou 700 mm. Takovým „dalekohledem“ by jistě nepohrdnul nejeden pozorovatelský fanda.
Je úžasné, kolik detailů lze na nové digitální mapě přivrácené strany Měsíce rozeznat! Takto například vypadá pohled na dno kráteru Plato. Credit: NASA/GSFC/Arizona State University.
Snímky z nejvýkonnější kamery celé sady (NAC – Narrow Angle Camera), které umožňují na Měsíci rozlišit až půlmetrové podrobnosti, již mnohokrát obletěly svět. Nejprve o prázdninách roku 2009, kdy u příležitosti 50. výročí prvního přistání člověka na Měsíci, byly publikovány snímky míst přistání jednotlivých lunárních výprav. K rozčarování některých zastánců konspiračních teorií na nich šlo rozeznat nejen zbytky lunárních modulů, ale také jednotlivé přístroje instalované astronauty na měsíčním povrchu včetně jejich stop! Tyto proslulé snímky jsou však jen špičkou ledovce obrovského množství dat, které kamera poskytuje. Tisíce měsíčních útvarů už kamera nasnímala v detailech, jaké geologům způsobují doslova závratě. V mnoha případech se totiž vědci mohou cítit, jakoby ochutnávali jablka ze stromu, který dosud zahlédli pouze někde v dálce na horizontu.
Kromě výkonné kamery NAC a podpůrné kamery SCS (Sequence and Compressor System) z paluby LRO shlíží na měsíční povrch i kamera Wide Angle Camera (WAC), která poskytuje snímky v sedmi barvách (ve vlnových délkách od 315 do 680 nm) s rozlišením 100 metrů na pixel. Během posledního měsíce roku 2010 naplánoval vědecký tým mise dva týdny trvající snímkování, během něhož byly pořízeny záběry kompletního povrchu Měsíce a to za stejného slunečního osvětlení (55 až 70°). Tak vznikla naprosto unikátní 560 magapixelová měsíční mapa, která ukazuje povrch našeho souputníka zhruba v desetinásobně lepším rozlišení, než jaké se nám nabízí při teleskopickém pozorování Měsíce ze Země!
Kromě fotografické mapy přivrácené strany, lze tady získat i pohledy na obě měsíční polokoule, odstupňované po 60°. Credit: NASA/GSFC/Arizona State University.
Není pochyb o tom, že sada snímků a map ze sondy Lunar Recconaisace Orbiter definitvně ukončuje analogovou éru mapování Měsíce. Americký lunární nadšenec a autor řady zajímavých textů o Měsíci Charles A. Wood ve svém článku o nových mapách ze sondy LRO dokonce polemizuje nad tím, zda tyto úžasné mapy neoznačují konec pozorovací éry Měsíce. Odpověď zní ano i ne. Je jisté, že pozorovatel ze Země již žádné zajímavé měsíční detaily neobjeví, na druhou stranu se však může stát svědkem něčeho neočekávaného – třeba záblesku způsobeného drobným impaktem.
Jsem si jistý, že zážitky z vlastního prohlížení a poznávání měsíčního světa, nová data ze sondy LRO ohrozit nemohou. Naopak, alespoň tak budou mít nadšenci lunárních prohlídek k dispozici další užitečné pomocníky! A nakonec to nejdůležitější – mapu přivrácené strany Měsíce si můžete prohlédnout na této stránce, kde lze celý soubor stáhnout, vytisknout a posléze pověsit na za zeď vaší pozorovatelny.
Použitá literatura a odkazy:
Charles Wood: The Best Lunar Map So Far. – Sky and Telescope, June 2011.
Antonín Rükl: Příběh měsíčních map. – Astropis 3/2003.
