22. 9. 2010

Mimořádný měsíc sklizně

I když to tak možná z nadpisu vypadá, tento článek nepojednává o úspěších našich zemědělců. Je o tom, že letošní zářijový úplněk připadl na stejný den, v jakém nám skončí astronomické léto. Řečí čísel to znamená, že úplněk nastane 23. 9. 2010 v 11 hodin středoevropského letního času a Slunce vstoupí do znamení Vah 23. 9. 2010 v 5 hodin středoevropského letního času, čímž započne astronomický podzim. Že na tom není nic zvláštního? Něco přece jen ano. Naposledy se totiž oba tyto okamžiky odehrály tak brzy po sobě v roce 1972!


Snímek vycházejícího Měsíce: David Ewoldt. 

Zářijový úplněk měl pro některé naše předky mnohem větší význam než úplňky v jiných částech roku. Proč? Zářijový úplněk je zajímavý tím, že v době jeho východu je rovina ekliptiky skloněna vůči horizontu jen pod velmi malým úhlem. Obvykle je sklon ekliptiky vůči horizontu větší, takže každým dnem Měsíc vychází o zhruba 50 minut později. Malý sklon vůči horizontu v době zářijového úplňku ovšem zaručuje, že Měsíc vychází den po dni po kratších intervalech. A tak dnes 22. září vyjde Měsíc nad Brnem v 18 hodin a 5 minut středoevropského letního času a zítra jen o 17 minut později. Teď už možná tušíte, v čem spočívá „kouzlo“ zářijového úplňku: Po několik dní můžeme Měsíc vídat vycházet nedlouho po západu Slunce. Proto se také zářijovému úplňku říká „měsíc sklizně“ (harvest moon), což je pojmenování, které bylo do angličtiny převzato od amerických indiánů žijících na jihozápadě USA. Měsíc sklizně tak sběračům dodával po západu Slunce dostatek světla ke sklizni. Obdobná situace nastává při měsíci lovu za říjnového úplňku, který zase poskytuje dostatek světla lovcům při honu na kořist.

Vychutnejte si tedy po několik následujících večerů západy Slunce, které budou doplněny zajímavými východy zářijového úplňku!

9. 9. 2010

Měsíční brána objevena

Když v červenci roku 1959 John O´Neil – vědecký editor novin The New York Herald Tribune a držitel Pulitzerovy ceny za rok 1937 – prohlížel svým dalekohledem západní okraj Moře nepokojů, myslel si, že na Měsíci objevil gigantický přírodní most. Než se však ukázalo, že šlo jen o hru světel a stínů, dostala se jeho zpráva do tisku a nejen on, ale i ředitel tehdejší lunární sekce Britské astronomické společnosti, který tento objev potvrdil, si uřízli pořádnou ostudu. Pravda, O´Neil trošku přestřelil – jeho „most“ by totiž musel dosahovat délky bezmála dvaceti kilometrů! 

Pilná americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter ovšem ukázala, že měsíční mosty nejsou jen výplodem bujné fantazie. V poměrně mladém kráteru King na odvrácené straně Měsíce byla totiž na snímcích z LRO objevena přírodní skalní brána! Stín nápadného oblouku na jednom ze snímku přímo svádí k tomu, abychom si zde představili zástupy obdivovatelů jako u Pravčické brány v Národním parku České Švýcarsko. Oba útvary se dokonce podobají i svými rozměry. Zatímco ta měsíční má délku 20 m, šířku 7 m a výšku od 6 do 12 m, ta v Hřensku měří na délku 16,5 m, na šířku zhruba 7 m a vypíná se do výšky 21 m. Původ nově objevené měsíční brány je však naprosto odlišný od té v Hřensku. Pravčická brána je tvořena pískovci, na které miliony let působil vítr, déšť a rostlinná aktivita, dokud je nevymodelovaly do současné podoby. Měsíční brána vznikla ve velmi zvláštním typu hornin (tzv. impaktních taveninách), kterých je na Zemi jen poskrovnu. Jde o horniny přetavené žárem vzniklým při dopadu velkých kosmických projektilů na měsíční povrch. Samotná brána samozřejmě nevznikla působením eroze, ale zborcením dvou postranních částí do dutiny pod povrchem.


Měsíční brána v kráteru King. Foto: NASA / GSFC / ASU.

Myslím, že vedle míst přistání posádek Apollo, je právě tato měsíční brána místem, kde se možná jednou budou stavět vyhlídkové plošiny se zaručeně nejlepším výhledem na jeden z mála klenotů měsíční krajiny, který lze pojmout jedním pohledem. A snad tam bude i levnější pivo než v Hřensku.


Pravčická brána. Foto: David Koval.