21. 12. 2016

Nový web o Měsíci

Tak a je to tady. WEB Prohlídka Měsíce má nový kabát. Po 18 letech. Což je shodou okolností délka periody Saros, za kterou Měsíc vykoná 223 synodických a 242 drakonických oběhů, takže se opět ocitne ve stejném postavení vůči Slunci i vůči uzlům své dráhy.
Nový web zeštíhlel. Přátelí se s mobily. Má čisté bílé pozadí. Jsou v něm větší obrázky. Je připraven růst a dospívat. A těší se na vás!



29. 11. 2016

Veřejná pozorování oblohy

Občas nakouknu do archivu starých časopisů. Stojí to za to. S odstupem času totiž člověk zjistí, že se mnohdy vlastně nic nemění. Že lidé i hvězdáři řeší pořád ty stejné starosti a radosti a že je jedno, jestli přitom mají v ruce tužku a papír nebo iPad. 

Dnes jsem nahlédl do časopisu Říše hvězd z roku 1989 (číslo 2.), ve kterém jsem našel článek (Úvahy o veřejném pozorování oblohy) od mého oblíbeného autora Leoše Ondry. Škoda, že Leoš nenapsal nějakou astronomickou knihu, určitě by to byla pecka, která by přežila celý antropocén.  

...Musíme si pořád uvědomovat, s jakými představami o vesmíru na demonstrace veřejnost přichází. Časté dotazy svědčí o katastrofálním stavu. Nechci tím naznačovat nic o hlouposti našich návštěvníků. Spíše o hlouposti naší. Popularizujeme nejnovější poznatky astronomie, národ však žije dosud v geocentrismu. Slyšeli pravda o tom, že Země není středem světa, zcela vážně se však ptají, jestli jsou padající hvězdy skutečně kousky hvězd řítící se k zeměkouli. A nenechme se mýlit tím, že řada návštěvníků zná řadu slov, jako je galaxie, černá díra nebo kvasar. Jak správné mohou být příslušné představy, když základní poznatky jsou dnes ve 20. století výsadou nemnohých. Kdo ví, proč je slunce při západu červené a šišaté, proč v zimě zapadá jinde než v létě nebo proč je vidět popelavé světlo Měsíce?...



Ilustrace, John Keil, 1725

31. 10. 2016

Co je to superúplněk?

Je to úplněk, který je o kapku větší než průměrné úplňky. Proč? Představte si, že Měsíc neobíhá kolem Země přesně po kruhové dráze, ale po mírně výstředné elipse. A tak je někdy k Zemi blíž (přízemí) a někdy od ní trochu dál (odzemí). Když se doba přízemí zrovna trefí do období úplňku, nastává superúplněk. Záleží jen na tom, jak moc se doba přízemí kryje s dobou úplňku a jak blízko v daném přízemí Měsíc od Země je (vzdálenost Měsíce se při různých přízemích líší). A tak některé superúplňky jsou víc „super“ a jiné míň.

Velmi blízký úplněk se odehraje 14. listopadu 2016. Naposledy byl tak velký úplněk 26. ledna 1948. Další podobně velký nastane až 25. listopadu 2034.

Superúplněk může být až o 14 % větší ve svém průměru (o tloušťku zápalky viděné ze vzdálenosti 170 cm!) a o 30 % jasnější (rozdíl mězi jasností hvězd Betelgeuze a Aldebaran!) než úplněk v odzemí.

Supeměsíc (ani superúplněk) není oficiálním astronomickým termínem. Poprvé toto označení použil astrolog (ano, astrolog, ne astronom) Richard Nolle v roce 1979. Superměsíc definoval jako nov nebo úplněk, který je od Země ve vzdálenost 360 000 kilometrů a bližší, což je 90 % jeho nejbliží možné vzdálenosti. Proč si však zvolil zrovna 90 %, nikdo netuší.



Vycházející úplněk vyfotografovaný pomocí silného teleobjektivu (dalekohled Skywatcher ED 80). Foto: Chris Kotsiopoulos.

15. 9. 2016

Polostínové zatmění Měsíce

Když jsem byl malý, pokoušel jsem se přijít na kloub polostínovému zatmění Měsíce. Nepomohlo vysvětlování, nepomohly obrázky. Přišel jsem na to, až když jsem doma začal blbnout s lampou a vytvářel stíny. A tak si nejsem jistý, jestli se z následujících řádků polostínové zatmění Měsíce vůbec pochopit dá. Aspoň se o to pokusím.

Takže, když na zeď posvítíte nějakým plošným zdrojem světla (třeba velkou lampou a ne jen malou žárovkou) a zastíníte jej třeba kusem papíru, nebude stín ostrý, ale k okrajům bude slábnout. A právě to je polostín, který se táhne i za naší planetou. Slunce je totiž při pohledu z Měsíce plošným zdrojem světla, takže pokud je Zemí Slunce zakryté jen zčásti, není stín úplný. Zemi zkrátka chvíli trvá než měsíční disk zakryje celý.

No, nevím. Každopádně si můžete již v pátek 16. září polostínové zatmění prohlédnout na vlastní oči. Měsíc se vyhoupne nad obzor zhruba ve čtvrt na osm večer. Maximální fáze pátečního zatmění nastane ve 20 hodin 54 minut, kdy by mohlo být i očima viditelné mírné ztmavnutí u severovýchodního okraje Měsíce. Nic více nečekejte, protože polostínové zatmění bývá skutečně velmi nenápadné. Pozorování navíc pokazí i velké množství oblačnosti na obloze. Na příští polostínové zatmění si budeme muset počkat do 11. února příštího roku a na částečné až do 7. srpna 2017. Úplné zatmění Měsíce nastane až 27. července 2018. 

A ještě něco. Na všemoudrém Internetu jsem se dočetl, že při zítřejším sotva viditelném polostínovém zatmění Měsíce bychom měli odříkávat formuli: „EYLA NOTHAPLE EZIGGON NOG AZO WERHAFUMAN". Prý to prospívá duši. Asi někdo drcnul do páčky časostroje a nastavil středověk.



5. 8. 2016

Humboldtovo moře

Musela to být zajímavá doba. Plná tajemství a chuti nepoznaného. Co mám na mysli? No přece dobu, kdy jste jen pomocí dalekohledu mohli najít na Měsíci něco nového. Objevit nový kráter nebo celé pohoří. A právě z této doby pochází jedno líčení z prohlídky Měsíce, které jsem si nemohl nechat pro sebe. 

Autorem líčení je ředitel hvězdárny na ostrově Korfu – Felix Laméch. Ten se 30. října 1928 věnoval pozorování Humboldtova moře, které se nachází na samém okraji viditelné části Měsíce. Na text jsem narazil v prachem prosyceném čísle časopisu Říše hvězd z ledna roku 1929. Popis z těch dávných dob v překladu Josefa Šípka myslím stojí za oprášení. 

„Tato rozlehlá rovina, jejíhož pravého tvaru nikdy nepoznáte, poněvadž je bezprostředně na severozápadním okraji, měří na viditelném povrchu asi 110 000 kilomtetrů čtverečních. Někdy, když to librace připustí, odhalí nám Mare Humboldtianum část svého zakrytého povrchu. Jest jisto, že tu jde o krajinu měsíčního povrchu, jež jest velmi zvláštní a zajímavá. Všeobecně vzato, jest celá krajina dobře viditelná toliko několik hodin po úplňku. Tehdy vystupují živě stíny na nesmírných, jasných plochách ohromných rozlehlých pustin. Na konec přál bych si, aby naši kolegové upoutali svou pozornost na různé krajiny měsíční, o nichž záznamy jsou neúplné a jež mají tu výhodu, že pozorovatelé se tu mohou státi užitečnými vědě ze všech nejkrásnější.“



Nákres vznikl během tří pozorování a zabral asi 10 hodin práce!